Mise podzim 2021 – Kurník

MISE PODZIM 2021 – KURNÍK

Ve dnech 1.–11. listopadu 2021 proběhla další akce nadačního fondu TEMBO. Prvního listopadu odletěla do Tanzanie pod záštitou fondu výprava ve složení já (Matěj Břeský), Marcel Doubrava a Miroslav Ouzký. Osvědčenou linkou přes Amsterdam se skvělými KLM airlines jsme po zhruba 12 hodinách letu s přestupem dosedli ve tři čtvrtě na devět večer na letiště Kilimanjaro. Kolem půlnoci jsme se konečně dostali z letiště na tanzanskou půdu. Tradičně nás čekal Frank s uvítacím pivem. Ubytovali jsme se v Banana Eco Lodge v Arushe a kluci se tak začali pozvolna seznamovat s Afrikou.

Hned v úterý 2. listopadu jsme vyrazili do města. Dobyl jsem si tanzanskou SIM kartu, abych mohl být online a posílat aktuální zprávy. Potom jsme vyzvedli objednaný toner do tiskárny v nadaci, kterou jsem pořídil na jaře 2021. Následovala výměna auta a po těchto provozních záležitostech už nám nic nebránilo pustit se do stavby kurníku.

Výstavba kurníku 2.–5. 11. 2021

Dřevo bylo domluvené už z ČR, takže samotný nákup proběhl rychle. Pořídili jsme, nejspíš, borovicové dřevo, které bylo neuvěřitelně tvrdé a surové :) K mému překvapení nestálo avizovaných 35 000 Kč, ale jen 3 500 Kč, což mě opravdu potěšilo. Úsměvná byla doprava dřeva do nadace – asi 2 kubíky vezl jeden ze zaměstnanců pily na vozíku, který sám tlačil. Zhruba pětikilometrovou cestu zvládl poměrně rychle, za což mu patří velký respekt.

Zatímco bylo dřevo na cestě, přesunuli jsme se naším vozem TEMBO do nadace Destiny. Kluci se seznámili s dětmi i personálem a brzy jsme začali vyměřovat stavbu kurníku.

Jakmile dorazilo dřevo, byli jsme připraveni a mohli jsme se pustit do práce.

Kluci se do všeho vrhli s takovou vervou, že jsme už během úterý měli hotovou kostru kurníku, respektive okolní voliéry – a to i díky Marcelově precizní práci s vodováhou :)

Práce nám šla pěkně od ruky, a tak jsem, tuším ve čtvrtek, vyrazil pro střešní krytinu. Zvolili jsme klasiku – pozinkovaný vlnitý plech. Kluci mezitím makali na kurníku a já s Frankem křižoval Arushu a sháněl materiál. První Frankův "tutový" obchod byl bohužel definitivně zavřený, takže jsme museli napříč městem do druhého hobby marketu. Tam jsme naštěstí uspěli, ale samotný proces nákupu zabral skoro několik hodin. Do nadace jsem tak dorazil po zhruba šesti hodinách shánění, zato i s obědem :)

Ve čtvrtek večer jsme měli hotovo – střecha byla přišroubovaná, kurník s přesně vyměřenými bidýlky i automatickými dvířky stál, včetně "opláštění" voliéry. Zbývalo jen natřít. Nátěru se ujali Andrew (pomocná síla nadace Destiny) a Bryson (sám pan ředitel nadace).